Na konci května oznámili experti z Newcastle Univeristy zásadní objev důležitý pro přechod na obnovitelnou energetiku. Navrhli chemický reaktor schopný vyrábět vodík jako čistý produkt.
Na konci května oznámili experti z Newcastle Univeristy zásadní objev důležitý pro přechod na obnovitelnou energetiku. Navrhli chemický reaktor schopný vyrábět vodík jako čistý produkt.
Jejich reaktor je unikátní v tom, že nepotřebuje oddělovat od sebe několik složek, ale vychází z něj rovnou čistý vodík. To znamená snižení nákladů na výrobu vodíku, což by mohlo mít zásadně pozitivní dopad na udržitelnou energetiku i větší rozvoj vozidel na palivové články.
Autory objevu jsou vědci z Newcastle Univeristy, ale výzkum byl tak náročný, že se do něj zapojili také experti z univerzit v Durhamu a Edinburghu a také pomohlo francouzské zařízení European Synchrotron Radiation Facility. Svoje dílo autoři popsali v prestižním akademickém žurnálu Nature Chemistry.
Hlavním autorem je profesor Ian Metcalfe, který výjimečnost zařízení popsal: „Chemické změny obvykle probíhají prostřednictvím smíšených reakcí, kdy se více složek reakce smíchá a pak se zahřejí. Ale to vede ke ztrátám, nekompletním změnám reaktantům a především finální produkty se od sebe ještě musí složitě oddělovat.“ Navrhžené zařízení a i nová technologie těmito slabinami netrpí: „Náš Hydrogen Memory Reactor ale vyrábí čisté, oddělené produkty. Můžete mu klidně říkat dokonalý reaktor,“ dodává jen s lehkou nadsázkou.
Z vodíku a vzduchu lze velmi čistě vyrobit elektrickou energii například pro pohon aut. Potřebnou energii získá vozidlo z vodíku uloženého v nádržích, pomocí palivového článku se plynný vodík přemění na elektřinu pohánějící elektromotor. Jedinými emisemi z provozu jsou voda nebo pára. Pro řidiče je vodík praktickým řešením, jeho doplňování je stejně rychlé a jednoduché jako tankování u běžného auta. Problémem je v současnosti nedostatečná vodíková infrastruktura.
Expert na alternativní pohony v japonské automobilce Toyota Thiebault Paquet v rozhovoru pro pořad Experiment Českého rozhlasu k otázce budoucnosti vodíku v automobilovém průmyslu uvedl: "Nemyslíme si, že existuje jen jedno správné řešení. Je tu prostor pro několik různých technologií. Možná v některých regionech mají pro vodík větší využití. Jako například v Japonsku, kde chtějí v roce 2030 prodávat 800 tisíc aut na vodík. Němci plánují, že v roce 2023 budou mít zhruba 400 vodíkových stanic. Čína má ale jiný směr, stejně tak i Evropa. Mezi bateriemi a vodíkem není žádná rivalita, ale když se třeba podíváte na velká užitková auta, jejich baterie jsou velmi těžké v poměru k množství energie, které nabízejí. Pokud je srovnáme třeba s dieselovým pohonem, jsou baterie i 50krát těžší. Když máte nákladní auto, chcete převážet zboží, ne baterie. Pak je mnohem lepší variantou právě vodík, tedy palivové články. Možná zaberou podobně místa jako baterie, ale jsou výrazně lehčí, dokonce lehčí než benzinový pohon."
Už příští týden představí polský výrobce Solaris na Global Public Transport Summitu ve Stockholmu svůj první vodíkový autobus Solaris Urbino 12.
Autory objevu jsou vědci z Newcastle Univeristy, ale výzkum byl tak náročný, že se do něj zapojili také experti z univerzit v Durhamu a Edinburghu a také pomohlo francouzské zařízení European Synchrotron Radiation Facility. Svoje dílo autoři popsali v prestižním akademickém žurnálu Nature Chemistry.
Hlavním autorem je profesor Ian Metcalfe, který výjimečnost zařízení popsal: „Chemické změny obvykle probíhají prostřednictvím smíšených reakcí, kdy se více složek reakce smíchá a pak se zahřejí. Ale to vede ke ztrátám, nekompletním změnám reaktantům a především finální produkty se od sebe ještě musí složitě oddělovat.“ Navrhžené zařízení a i nová technologie těmito slabinami netrpí: „Náš Hydrogen Memory Reactor ale vyrábí čisté, oddělené produkty. Můžete mu klidně říkat dokonalý reaktor,“ dodává jen s lehkou nadsázkou.
Z vodíku a vzduchu lze velmi čistě vyrobit elektrickou energii například pro pohon aut. Potřebnou energii získá vozidlo z vodíku uloženého v nádržích, pomocí palivového článku se plynný vodík přemění na elektřinu pohánějící elektromotor. Jedinými emisemi z provozu jsou voda nebo pára. Pro řidiče je vodík praktickým řešením, jeho doplňování je stejně rychlé a jednoduché jako tankování u běžného auta. Problémem je v současnosti nedostatečná vodíková infrastruktura.
Expert na alternativní pohony v japonské automobilce Toyota Thiebault Paquet v rozhovoru pro pořad Experiment Českého rozhlasu k otázce budoucnosti vodíku v automobilovém průmyslu uvedl: "Nemyslíme si, že existuje jen jedno správné řešení. Je tu prostor pro několik různých technologií. Možná v některých regionech mají pro vodík větší využití. Jako například v Japonsku, kde chtějí v roce 2030 prodávat 800 tisíc aut na vodík. Němci plánují, že v roce 2023 budou mít zhruba 400 vodíkových stanic. Čína má ale jiný směr, stejně tak i Evropa. Mezi bateriemi a vodíkem není žádná rivalita, ale když se třeba podíváte na velká užitková auta, jejich baterie jsou velmi těžké v poměru k množství energie, které nabízejí. Pokud je srovnáme třeba s dieselovým pohonem, jsou baterie i 50krát těžší. Když máte nákladní auto, chcete převážet zboží, ne baterie. Pak je mnohem lepší variantou právě vodík, tedy palivové články. Možná zaberou podobně místa jako baterie, ale jsou výrazně lehčí, dokonce lehčí než benzinový pohon."
Už příští týden představí polský výrobce Solaris na Global Public Transport Summitu ve Stockholmu svůj první vodíkový autobus Solaris Urbino 12.
Biometan poprvé na jižní Moravě
Evropský parlament přijal přísnější cíle pro emise CO2 pro…
