"Gyrobus" by se ve městech pohyboval nad ostatní dopravou, ale díky teleskopickým „nohám” by mohl snížit svou výšku, aby se vešel pod mosty. V takových chvílích by mu auta musela dát přednost, což by se dalo signalizovat světly na nohách a zespoda na zádi karoserie gyrobusu. Řidič stroje by samozřejmě pomocí kamer měl přehled o dění pod vozem, jestli může zahájit klesání, nebo jestli pod ním stojí ještě nějaká auta.

Gyrobus drží ve vzpřímené poloze gyroskop, tedy rotující závaží, umístěné pod podlahou stroje. Proto je také nejvýhodnějším tvarem karoserie kruh nebo ovál, gyroskop takhle bude dost velký na to, aby spolehlivě udržel rovnováhu i při nerovnoměrném zatížení, ale vůz zároveň nebude příliš velký a těžký.

Tento princip samozřejmě není nový, gyroskopem je i káča, dětská dřevěná hračka. Princip gyroskopu v dopravě začali různí vynálezci zkoumat už na počátku 20. století. Stroje ale nebyly spolehlivé, a tak se neuchytily. Podle firmy Dahir Insaat je dnes možné postavit gyroskop dostatečně spolehlivý na to, aby mohli v gyrobusech být přepravováni i lidé. A prý opravdu dnes, ne za deset, dvacet, padesát let.

Zdroj a více na Autoforum.cz