Českobudějovická trolejbusová doprava je svojí historií poněkud výjimečná. Jedná se už o třetí období provozu – poprvé trolejbusy vyjely na podzim roku 1909, jen pár měsíců po místních tramvajích. Tuto epochu ukončila I. světová válka, podobně jako většinu tehdejších trolejbusových provozů na evropském kontinentě. Druhá éra budějovických trolejbusů se začala psát 28. října 1949, kdy nahradily tramvajovou dopravu (poslední tramvajová linka skončila v březnu 1950). Až do poloviny 60. let představovaly trolejbusy páteř budějovické MHD, na sklonku téhož desetiletí se však přikročilo k postupné likvidaci sítě a 24. září 1971 projely trolejbusy městem naposledy.
Novou šanci trolejbusy dostaly v osmdesátých letech v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín. Plány z tehdejší doby počítaly nejen se sítí na území jihočeské metropole, ale i s tratí do Temelína. V tak ambiciózním rozsahu sice projekt realizován nebyl, ale do budějovických ulic se trolejbusy vrátily 2. května 1991. České Budějovice jsou tak jedním ze dvou měst, kde trolejbusová doprava prošla tímto krkolomným vývojem (tím druhým je italská Boloňa, která měla první provoz v letech II. světové války, druhý od 1955 do 1982 a ten současný byl uveden do provozu 3. června 1991, tedy o měsíc později než v Budějovicích).

Městská autobusová doprava měla naopak vývoj plynulejší. Od září 1951 fungovala jako doplněk trolejbusové sítě, v polovině 60. let se její síť začala rozvíjet na úkor trolejbusů a v sedmdesátých a osmdesátých letech byla jediným druhem budějovické MHD. Přes obnovení trolejbusů v roce 1991 se význam autobusů neztratil – současné špičkové vypravení je 53 trolejbusů a 55 autobusů.

autor článku a fotografií Jan Spousta