V čase 12:54:

www.ceskatelevize.cz: Nová fakta o atentátu na Heydricha

---

Z netradičního úhlu pohledu se zabývá nejvýznamnějším odbojovým činem druhé světové války – atentátem na Reinharda Heydricha, tematicky jej ovšem spojuje s historií pražské tramvajové dopravy.

V době atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha dne 27. 5. 1942 projížděly místem křižovatky Vychovatelna v Praze-Libni prokazatelně minimálně dvě soupravy tramvají linek čísel 3 a 14, jejichž osazenstvo se tak stalo svědkem útoku. Ačkoli existuje fotografická dokumentace z rekonstrukcí, bylo snahou autora příspěvku zjistit, zda vozidla na těchto fotografiích jsou identická s těmi, jež daný den byla na lince nasazena, jak se choval na místě provozní personál pražských Elektrických drah a jak následně vypovídal.

Na všechny otázky se odpověď nalézt nepodařilo, pátrání ale například ukázalo, že souprava tramvají na fotografiích z rekonstrukce činu není identická s tou, která místem skutečně projížděla v osudný den. Z dobové výpovědi průvodčího vyplývá, že službu vykonával na vleku známém jako „krasin“, tedy na vlečném voze moderní konstrukce se středním nízkopodlažním vstupem. Zajímavý je také nález, že vyšetřovatelé v prvních dnech patrně úplně zapomněli na přítomnost druhého tramvajového vlaku linky č. 14. „Dokazují to nejen výpovědi svědků, především průvodčího ze soupravy této linky, ale také fakt, že na náčrtcích z rekonstrukce tato tramvaj úplně chybí,“ vysvětluje autor článku a šéfredaktor časopisu Libor Hinčica.

Kromě vozidel článek mapuje také vznik tramvajových tratí v oblasti křižovatky Vychovatelna, přináší plánek křižovatky z podzimu 1942 či ilustrační plán celé sítě pražských tramvají z roku 1941. Fotograficky jsou zdokumentovány stavy křižovatky předválečné i poválečné a chybět nesmějí ani fotografie z rekonstrukcí atentátu. Rozebírána je rovněž jízdenka nalezené v roce 2002 v kabátě výsadkáře Jana Kubiše, jejíž kopie je ke zhlédnutí v pražském Vojenském muzeu.

Velká část příspěvku je věnována provoznímu personálu, dohledaným výpovědím, ale také osudu těchto pracovníků. „Je zajímavé, že až na výjimky byli pracovníci Elektrických drah, o nichž je známo, že byli přítomni na místě atentátu, po konci války vyšetřování a po únoru 1948 propuštěni z činné služby,“ prozrazuje dále Libor Hinčica.

V neposlední řadě se příspěvek zabývá také osudy pracovníků pražských Elektrických drah, kteří byli činní v odboji a kteří za své vlastenectví zaplatili životem. Elektromontér Antonín Oktábec dokonce zajišťoval lékaře pro zraněného Jana Kubiše.

Na článku spolupracovala řada odborníků zabývající se problematikou atentátu i historie veřejné dopravy. Využívány byly výhradně primární zdroje či edice historických dokumentů, která tyto primární zdroje shrnuje. Přestože se neustále publikují práce, které se tematice atentátu věnují, je jeho propojení z pohledu veřejné dopravy nezvyklé a ukazuje problematiku v poněkud odlišném světle.

Československý Dopravák