Indie a Pákistán, které od roku 1947 proti sobě vedly tři války, včera učinily krůček k vyřešení dlouholetého sporu o oblast Kašmíru. Obyvatelé tohoto území, rozděleného na pákistánskou a indickou část, mohli poprvé za téměř 60 let jet pravidelnou autobusovou linkou přes takzvanou linii kontroly, tvořící faktickou hranici.

Experti to pokládají za symbol zlepšování vztahů mezi oběma státy, které disponují jadernými zbraněmi. Nejde přitom o blesk z čistého nebe, ale o výsledek strategických a ekonomických úvah vedoucích činitelů obou stran. Ty pochopily, že válka je pro ně nyní velmi neefektivní způsob prosazování svých zájmů. Nadšení obyvatelé Pro většinu Kašmířanů byl včerejšek svátkem. Autobusy vyjely z Muzaffarabádu v části ovládané Pákistánem a ze Šrínagaru v části pod kontrolou Indie. Cestující i obyvatelé neskrývali nadšení a dojetí nad tím, že již brzy budou moci uvidět příbuzné, od kterých je před desetiletími oddělila přísně střežená hranice. Nezastrašili je ani extremisté, kteří vyhrožovali, že autobusy promění v "rakve na kolech". Radikálové na autobus u Šrínagaru v indické části Kašmíru odpálili dva granáty, ale nezasáhli jej. "Je tady riziko, ale já ho přijímám, aby se tento autobus stal prvním krokem k vyřešení sporu o Kašmír," řekl v Muzaffarábádu soudce v důchodu Šaríf Husajn Bukharí. Rozhodl se cestovat na indickou stranu, aby po 55 letech uviděl svou sestru a bratrance. "Linie kontroly by se mohla zhroutit jako Berlínská zeď," dodal.

Opatrnost je ale na místě. Indie ani Pákistán dosud nezměnily své postoje v kašmírském sporu. Ten trvá od roku 1947, kdy se Britská Indie rozdělila na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Kašmírský analytik Šankaršan Thákur varuje před přeceňováním autobusové linky. "Je to jen první a velmi malý krok z mnoha, které obě strany musí učinit," řekl stanici BBC. Mnohé ale nasvědčuje tomu, že Dillí a Islámábád mohou neshody odložit k ledu a spolupracovat. Společné zájmy Dillí doufá v dohodu o volném obchodu s Pákistánem a jedná s ním o plynovodu, jímž by Írán přes pákistánské území dodával do Indie zemní plyn. Roční objem přímého vzájemného obchodu se nyní odhaduje na 500 miliónů dolarů, avšak do pěti let po podpisu dohody o volném obchodu by mohl dosáhnout deseti miliard dolarů. Významným faktorem jsou i energetické potřeby Indie. "Vyřešit územní spory a zlepšit vztahy s tradičními protivníky bude pro Indii stále důležitější, pokud bude chtít uspokojit své potřeby dovozu energie mírovými prostředky," uvedl hongkongský analytik Chietigj Bajpaee.

Dillí již v roce 1993 podepsalo s Íránem memorandum o porozumění, které předpokládá stavbu plynovodu za čtyři miliardy dolarů. přes Pákistán. Z plynovodu by své potřeby plynu kryl i Pákistán a navíc by dostával tranzitní poplatky. I proto Indii nabídl bezpečnostní záruky a slíbil, že jej ani v době zvýšeného napětí nezablokuje.

Islámábád také oficiálně přestává považovat Indii za bezpečnostní hrozbu, tou jsou podle jeho prezidenta Parvíze Mušarafa "extremismus a terorismus".

Není náhoda, že středeční útok kašmírských radikálů na budovu, kde byli ubytováni cestujíci čekající na otevření autobusové linky, zvláště ostře odsoudil Pákistán. "Je ironií, že Indie i Pákistán zjišťují, že čelí stejné hrozbě (ze strany extremistů)," řekl analytik Thákur.

O normalizaci vztahů s Indií mluví i představitelé pákistánské armády. Uklidňuje je to, že v důsledku vzájemného jaderného odstrašování zavládla "rovnováha hrůzy", soudí generální tajemník pákistánské Muslimské ligy a bývalý ministr informací Mušáhid Husajn.

Další příležitostí pro sblížení bude indicko-pákistánský summit, který se má konat 16. dubna. Opět půjde o symboly. Schůzka se má konat v Dillí v předvečer kriketového zápasu mezi reprezentacemi obou zemí.

HN 8.4.2005 Ivan Feranec, Reuters